Jednou na onen svět musíme všichni. Bohatí i chudí, mocní i ti méně významní, demokrati i diktátoři. Skončil Hitler, skončil Stalin, skončil Mao i „malí diktátůrci“ v Africe a Jižní Americe. A stejně tak skončí jednou i Putin a Lukašenko. U toho druhého se, zdá-se, šance citelně zvýšily.

Devátého května, oslavy „Dne vítězství“ v Moskvě. Lukašenko sedí na tribuně a vypadá, že mu vůbec není dobře. Diváci na obrazovkách si všimli obvazu na ruce a začali spekulovat. Další spekulace se vyrojily poté, co Lukašenko nešel na oběd s Putinem a dalšími lídry bývalých sovětských republik, načež odletěl zpátky do běloruského Minsku. Tam se ještě stihl účastnil projevu a slavnostní ceremonie. Sám o sobě projev nebyl nikterak zajímavý a zčásti byl adresován i západnímu publiku. V něm se diktátor zmínil o „zneužívání lidí ve prospěch zájmů bohatých a mocných“. Prostě takové ty protizápadní floskule, co běžně pronáší běloruská i ruská propaganda.

Mimo samotný projev by se nicméně daly vypíchnout ještě dvě věci. Tou první je absence vojenské uniformy. Bývalo totiž tradicí, že na ceremoniích, které mají vojenské konotace, si ji Lukašenko na sebe oblékal. Tentokrát ji však vynechal a dostavil se pouze v obleku. Druhou je to, že diktátor vypadal o něco lépe než v Moskvě (na ruce třeba neměl obvaz). Zřejmě ho něčím nadopovali.

Od té doby však Lukašenko nebyl na veřejnosti vidět. Dnes je to už pátý den, a to navzdory tomu, že jeho tisková služba velmi čile komunikuje.

O pár dní později se objevily informace, že Lukašenko nebyl v Moskvě schopen ujít ani 300 metrů a po místě ho musela dopravovat Putinova ochranka. Včera Belaruski Hajun a Euroradio přišli s informací, že Lukašenko byl převezen do nemocnice v Drozdech, a to za doprovodu ochranky, načež příjezdové cesty byly uzavřeny (ve vzduchu byl dokonce speciální vládní vrutlník). Dnes rovněž telegramový účet VČK-OGPU s odkazem na své zdroje přinesl informaci, že Lukašenko má vážné problémy s endokrinním systémem a srdcem. Potvrdit či vyvrátit tuto informaci momentálně nelze.

Na druhé straně je ovšem zřejmé, že se něco děje. Diktátor se totiž nezúčastnil slavnostní ceremonie „dne vlajky, znaku a hymny“, který se letos slaví poprvé (Lukašenko dekret podepsal v dubnu tohoto roku).

Informace, které jsou zatím veřejně dostupné, jsou velmi kusé. Těžko potvrdit či vyvrátit jejich pravdivost. Koneckonců to, že Lukašenko nevychází na veřejnost nemusí ještě vůbec nic znamenat. Nicméně pokud nemocný skutečný je, lze očekávat, že dostane špičkovou péči od nejlepších běloruských lékařů.

Pokud však Lukašenko skutečně trpí velkými zdravotními komplikacemi, které mohou vést k jeho konci, potom tím přidělává problémy jak Bělorusku jako takovému (z mocenského hlediska), tak i Putinovi.

V minulosti jsem o tom již opakovaně psal a zde to zopakuji. Diktátor po sobě v podstatě nezanechal žádného nástupce, který by byl schopný jeho moc bez problémů přejmout. Ano, Lukašenko sice má tři syny, nicméně ani jeden z nich pro Kreml zřejmě nebude vhodnou alternativou (kvůli kontrole). Mimo to Lukašenko velmi často rotoval kádry v obavách před možnými mocenskými konkurenty.

Jedním z mála lidí, kteří skutečně velmi dlouho sloužili v jeho okolí a „vládě“, byl Vladimir Makej, bývalý ministr zahraničí, který před několika měsíci náhle zemřel. Oficiálně na infarkt. Jako v případě Lukašenka, tak v případě Makeje tu je samozřejmě prostor pro spekulace, protože bývalý ministr zahraničí nejevil známky toho, že by měl odejít na onen svět.

Každopádně, pokud by došlo k diktátorovu náhlému úmrtí, vznikne v zemi mocenské vakuum, které se bude muset vyplnit. Já osobně momentálně nevidím nikoho, kdo by dokázal Lukašenkovu pozici bez dalšího zaplnit a zároveň by mohl být přijatelným pro Kreml a jeho struktury.

Pamatovat také musíme na to, že nedávno vyšel najevo ruský plán na plíživou anexi Běloruska cestou ekonomiky, legislativy a armády. Tu chce Rusko stihnout do roku 2030. Ostatně proces už nějakou dobu probíhá cestou „integrace v rámci Jednotného státu“. Ačkoli diktátor veřejně vystupuje na podporu integrace a říká, že v této oblasti nejsou žádné limity, v zákulisí již z toho tak nadšený není, protože po takto hluboké integraci bude následovat faktická ztráta Lukašenkovy moci.

Vidíme Lukašenkův konec? Já osobně tomu moc nevěřím, byť bych byl příjemně překvapen, kdyby tento krvavý diktátor odešel. Samozřejmě si nemyslím, že se jeho smrtí cokoli v Bělorusku vyřeší (minimálně v oblasti politického prostředí a zastavení války s Ukrajinou). Na druhou stranu, trocha chaosu v Bělorusku mohla přinést i nějaký ten chaos do Kremlu a jeho plánů, a to je to nejmenší, co teď Putin a jeho okolí potřebuje.

Vážení čtenáři, mockrát všem děkuji za to, zachováváte přízeň tomuto blogu. Pokud byste mě chtěli podpořit v dalším psaní a rozvoji tohoto blogu, můžete se stát podporovateli, kteří budou mít exkluzivní přístup k dlouhým analýzám aktuálních (geo)politických a bezpečních témat. Jinak blog můžete podpořit "koupí kafe" klikem na ikonku [$] pod tímto textem. Mockrát Vám všem děkuji, bez vás by tento blog nebyl možný!

Andrej Poleščuk

[Komentář] Lukašenko v nemocnici. Diktátorův konec?