Rusko-ukrajinská válka za devět let přinesla spoustu různých událostí, a to s různou mírou důležitosti. V letech 2014 a 2015 jsme byli svědky „úsměvnějších“ dezinformací, jež se ruská média snažila šířit, aby vytvořila zdání provádění genocidy na ruskojazyčném obyvatelstvu (viz příběh „ukřižovaného chlapce“, „vizitek Jaroše“, „všude přítomných nacistů“). Jindy to byly tragické události typu sestřelení civilního letadla ruským systémem protivzdušné obrany BUK.

Plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu koncentrovala různé „přelomové“ události do jednoho roku s rozsahem, se kterým jsme se v minulosti nesetkali. Ať už to byl ruský neúspěch u Kyjeva, nebo masakry civilistů v Buči a Irpini. Či třeba potopení ruského křižníku Moskva, který se přetvořil na ponorku. Odpálení lodí v Berďansku. Rusko na to reagovalo podrážděně, ale vždy se snažilo popírat důležitost takových událostí. Argumenty byly různé. Od toho, že se vlastně nic nestalo, až po to, že šlo o gesto dobré vůle. Nebo se prostě ignorovalo a vymlčelo.

Potom se však staly dvě události na Krymu, kdy se jedna z nich Rusy označila za červenou linii. Tou první bylo odpálení letiště v Novofedorivce, která zničilo několik ruských letadel a další poškodilo. Všichni si moc dobře vzpomeneme na vystrašené výrazy ruských turistů, kteří si mysleli, že jsou na pláži v bezpečí. A následně na virální video, kde ubrečená Ruska vypráví, že na Krymu je hrozně hezky a že se jí odtud vůbec nechce. Chce nechce, najednou z Krymu začaly utíkat tisíce lidí. A místní kolaboranti a příslušníci ruských speciálních služeb začali prodávat snadno nabyté nemovitosti (na okupovaných územích).

No a potom přišlo odpálení nelegálně postaveného Kerčského mostu. Je v podstatě jedno, kdo jej odpálil. Tohle už nešlo ignorovat, ani marginalizovat. Sám Putin přece po tom mostě jel, když se most otevíral. Najednou se v ruské televizi začalo mluvit o odvetě (pár dní na to Rusové začali masivně bombardovat ukrajinskou infrastrukturu) a překročení červené linie. Samozřejmě, že to z ruské strany byla záminka. Ukrajinská rozvědka už předtím uváděla, že se očekává, že okupanti budou útočit na ukrajinskou páteřní síť. Což nakonec činili soustavně po několik měsíců, aniž by Ukrajince dokázali položit. Koneckonců, Kyjev nedávno znovu začal s exportem elektřiny.

No a včera přišla asi zatím největší bomba ze všech. Dva drony dopadly na Kreml. Sídlo ruské prezidenta bylo pod útokem. Z ruské strany bylo jasno – byli to Ukrajinci. Například předseda státní Dumy Volodin začal mluvit o tom, že je potřeba využít zbraně, které budou schopny ničit rozhodovací centra ukrajinského státu. Medvěděv, jak to už u nejznámějšího žijícího ruského alkoholika bývá, prohlásil, že dojde k fyzické likvidaci Zelenského.

Byli to Ukrajinci? O tom mám obrovské pochybnosti. Zaprvé mezi prvním a druhým dronovým útokem uběhlo 16 minut. Jak je možné, že na Rudém náměstí nebyly zalarmovány všechny bezpečnostní a záchranné složky? Proč informace o útoku vyplula na povrch až po několik hodinách, kdy se státní propaganda mohla pečlivě připravovat? Jak by mohla Ukrajina něco takového provést? A pokud to provést dokázala posílala drony 750 km daleko, tak co dělala ruská protivzdušná obrana a Pantsiry na střechách administrativních budov? Kromě toho Rusové mají s útoky pod falešnou vlajkou bohaté zkušenosti. Vzpomeňte si na druhou čečenskou válku.

V zásadě však na tom vůbec nezáleží. I kdyby Ukrajina něco takového provedla, lze ji za tu odsuzovat? Vzpomeňte si, že Rusko tuto válku začalo s pokusem ovládnout ukrajinské administrativní budovy v Kyjevě, zajmout prezidenta Zelenského, případně ho zlikvidovat. Takhle se někdo chová ve 21. století? Proč by se Ukrajina měla obhajovat ve svých krocích, když Rusové provádí genocidu na ukrajinských dětech? Jaké právo má někdo odsuzovat Ukrajinu za útok na ruské území (nehledě na to, jestli za útokem na Kreml stojí, byť tomu sám nevěřím), když si vzpomeneme na Mariupol, Buču, Irpin, Izijum, Marjinku, Avdijivku a další místa, která Rusové rovnali se zemí nebo v nich prováděli těžko představitelná zvěrstva?

Ještě jednou – Ukrajina vede obrannou válku a má morální právo zaútočit tam, kde to považuje z hlediska úspěšné obrany za nutné. Koneckonců sami ukrajinští představitelé nejednou říkali, že jejich cíle jsou takové, které sníží vojenský potenciál Ruska. Jak by útok na Kreml snížil vojenský potenciál fašistického souseda? Zvlášť, když tam Putin jistojistě není.

Rusko v průběhu roku poznalo, jaké je to prohrávat. A brzy to pozná znovu. Ukrajinská protiofenzíva přichází a s ní i vyhnání okupantů, kteří uvěřili vlastnímu bludu o jakési neporazitelnosti. Zatím jim pouze nedochází, jak hluboce se ve své zakořeněné představě mýlí.

Andrej Poleščuk

[Komentář] Morální právo Ukrajiny útočit na ruské území